W. Scott – Elliot

Atlantida a ztracená Lemurie

" Až naše lidstvo za mnoho a mnoho let dosáhne Šestého okruhu soustavy našich světů, vyšplhá se do obdobných výšin, jakých dosahovali oni. V těchto vzdálených dobách budou i obyčejní lidé ovládat tytéž nadsmyslové síly."

 

Vědci připouštějí, že co je dnes na zemském povrchu pevninou, bývalo kdysi dnem oceánu a naopak.

Přestože se vědecký svět o ztracený světadíl Atlantida zajímal pouze okrajově, všeobecné mínění již dlouho připomíná, že v prehistorických dobách existoval rozlehlý jižní kontinent, jemuž se říká Lemurie.

Indický oceán tvořil světadíl, rozprostírající se od Sundských ostrovů podél jižního pobřeží Asie až k východnímu pobřeží Afriky. Tento rozsáhlý dávný kontinent pojmenoval názvem Lemurie anglický zoolog Philip Sclater podle zvířat podobným opicím, která jej tehdy obývala. Lemurie je patrně i kolébkou lidské rasy, která se z antropoidních opic s největší pravděpodobností poprvé vyvinula právě zde. Vývoj lemurijské rasy tvoří jednu z nejméně jasných i nejzajímavějších kapitol lidských dějin. Tělo člověka prodělalo velké změny.

První základní rasa -  téměř bezduché bytosti měly nabývat zkušenosti v tělech, která byla tvořena astrální hmotou. Tato hmota se postupně zhmotňovala a vznikala druhá rasa, jejíž tělo bylo tvořeno z éteru, tedy rovněž by bylo skryto dnešnímu zraku. Nejvyšším vývojovým stupněm byla ohromná stvoření opičího vzhledu – třetí základní rasa – lemurijská. Její zhmotnělé tělo bylo složeno z plynných, tekutých a pevných látek.

Lemurijské bytosti byly obrovité postavy vysoké 3,5 až 4,5 metrů. Kromě dvou očí, které byly posazené daleko od sebe, takže mohli hledět i do stran, měli ještě oko na temeni hlavy. Zakrnělý zůstatek tohoto oka je dnes znám jako epifýza a víme, že je centrem astrálního vidění.

Zdegenerované zbytky třetí základní lemurijské rasy je dnes možné rozpoznat v australských domorodcích, ostrovanech z Andaman, v některých kmenech pocházejících z indických hor, Indiánech z Ohňové země, v Křovácích z Afriky a v některých dalších divošských kmenech.

Na rozdíl do Atlantidy, kterou potopily mohutné přívalové vlny, zničila Lemurii sopečná činnost. Lemuřané umírali v plamenech a udušením.

Největšími učiteli lemuřanů byli Lhasové – vysoce rozvinutí lidé z jakéhosi vývojového systému probíhajícího v dávné minulosti. Dosáhli vysokého stupně v jiné soustavě světů a po jejich rozkladu spočívali v blaženosti jakési nirvány. Karma si však vynucovala návrat ke zhmotnění a k nějaké činnosti. Proto se stali dočasnými rádci a učiteli lemurijské rasy. Této úlohy se však zhostily i další bytosti, a to dobrovolně. Přišly z vývojového plánu, jehož fyzickou planetou je Venuše. Byly na daleko vyšší úrovni než obyčejní lidé na Zemi. Venušané nebyli pod karmických tlakem. Nebyli omezeni hmotným tělem a přiměřenou formu si byli schopni  zajistit sami. Na Lemurii založili Lóži zasvěcení a pokračovali zde ve vlastním vývoji. Šlo jim o naplnění Cesty zasvěcení, jejímž cílem je – spojení s Bohem.